čtvrtek 29. srpna 2013

Rub a líc



Paní Norisová nesnášela Prasinkové soboty. Ti spratkové s hůlkami byli po nájezdech na Medový ráj a Taškáře rozjívení a rozdovádění jak Cornwallští rarachové. Posledně zaneřádili chodby bombami hnojůvkami. Její milovaný člověk to musel uklízet a byl z toho pořádně rozhozený. Láteřil ještě dlouho poté, co ty odpornosti odklidil. A jí dalo velkou práci lísáním a vrněním ho uklidnit.

Křivonožka miloval Prasinkové soboty. Nejenže mu jeho člověčice přinesla dobrotu, ale zrzaví šprýmaři způsobili novou lumpárnu. Jejich hvězdný potenciál v páchání lotrovin neznal mezí. Co bylo nejdůležitější, pokaždé vytočili odporného školníka a jeho namyšlenou kočku. Už se nemohl dočkat jejich dnešního návratu.

Kdo si počká, ten se dočká



Na Malfoy Manor se oslavovalo narození dědice a jeho otec Lucius by nejraději skákal radostí. Tedy kdyby mu to status zmijozelského náfuky dovoloval. Konečně se objevilo řešení jeho problému.

Přestože byl v manželství spokojený, chyběl mu jeho milenec. Postrádal jeho úzkou pevnou zadnici. Jeho štíhlé, hbité prsty, které dokázaly na jeho penisu rozehrát koncert extáze. Jeho velké tlusté péro, které ho přimělo poprvé si vyzkoušet slasti submisivní pozice. Těch pár tajných chvil, které se jim podařilo ukrást, nestačilo ukojit jeho apetit.

Teď už jen zbývalo přesvědčit Narcissu, že Severus i přes svůj problematický původ, bude pro jejich syna nejvhodnějším kmotrem.

Čas na změnu



Někdy těm mudlům skoro závidím, povzdechl si Brumbál, když Limahl dozpíval poslední tóny The Neverending story a obrazovka zčernala. Snědl poslední citrónovou sušenku a dopil poslední lok citrónové Fanty. Čas se nachýlil a jeho mudlovsko-motácký večer u Arabely Figgové končil.

Ano, Brumbál byl opravdu mudlofil. Obdivoval, jak se obyčejní lidé dokázali vypořádat se svou neschopností kouzlit. Nejenže na všechny obtížné činnosti měli přístroje, ale co se týká odpočinku, mudlové se svými televizory, I-pody a jinými vymoženostmi už kouzelníky předčili.

Bohužel ne všichni jeho soukmenovci sdíleli jeho nadšení.  To chce změnu, rozhodl. „Arabelo, ještě touží tvá neteř Joanna po spisovatelské kariéře?“

Radosti stáří



Po každovečerní procházce zákoutími bradavického hradu byl Brumbál vděčný za jezdící schody do ředitelny. V pohodlném křesle dopřál svým nohám odpočinek. Pak si postupně přivolal myslánku a ohnivou whisky.  Nalil si panáka a hůlkou si začal vysávat z mysli dnešní úlovky.

Na rozdíl od Severuse nebylo trestání viníků cílem jeho toulek, ředitel se jen rád díval. Na dívčí prsa líbána chlapeckými rty, na prsty mizející pod sukní.  Na statný penis uprostřed černého houští pohlcený ústy drobného blonďáčka.  Nechal se pohltit pižmem mladých těl, vzrušeným sténáním, aby sám dosáhl vyvrcholení.

Ano, přes svůj požehnaný věk žil Albus Brumbál  aktivním sexuálním životem.


čtvrtek 15. srpna 2013

Odpočinek válečníka.


 

Na okno ředitelny zaklepala sova. Brumbál ji pustil dál, převzal cár pergamenu a lahvičku lektvaru.  Fuj, mnoholičný lektvar, Severus by už mohl vymyslet přijatelnější chuť, pomyslel si. Vytáhl z dózy citrónový bonbón, přeměnil ho na vypaseného cvrčka a podaroval dravci.  Pak přečetl vzkaz: čtvrtek 21,30 Berwick Street 15, Londýn.

Na uvedené adrese stál  mudlovský dům, obývaný postarší dámou. Jednou za čas stařenku navštěvovalo několik mladých příbuzných. I tento čtvrtek se chystala na jejich návštěvu, zkontrolovala zásobu alkoholu, cigaret a doutníků. Pak už jen čekala na první příchozí.

Krátce po půl desáté už byli všichni na místě. Svlékací poker mohl začít.

středa 7. srpna 2013

Síla vzpomínek



Byla to láska na první pohled. Měkké křeslo, lákavě zvalo k usazení. Podnožka slibovala úlevu nohám celé dny pochodujícím po třídě.  A navíc vyvolávalo vzpomínky. Těch pár šťastnějších z dětství.

Na prázdniny u dědečka Snapea, který odpočíval v podobném ušáku, zatímco malý Severus seděl
 na podnožce u jeho nohou a poslouchal dědovo vyprávění.  Jak v dětství kradl v sousedově zahradě jablka, jak v malé říčce lovil čudly. Chlapec seděl, ani nedutal.

Severus se rozhodl, tohle křeslo nutně musí mít. Nenápadně hůlkou odstranil cedulku zamluveno a vyrazil k pokladně. Za hodinu si v něm lebedil před krbem ve svém bradavickém bydlišti.

neděle 4. srpna 2013

Výprava



Tři Kerberovy hlavy se praly o dva medovníky. Brána do podsvětí byla volná. Jenže z ní vycházel  horoucí sirný vzduch, který z Harryho vysával odvahu. Pomalu rozdýchával strach a zároveň burcoval srdnatost.

Harryh ani po zabití Voldemorta nenašel klid. Neustále se mu vracel obraz umírajícího Snapea, doprovázený pocitem viny a dluhu.  Naštěstí si Hermiona věděla rady. Pravděpodobně ji inspiroval Chloupek, a tak vyslala Harryho na mys Tainar, kde Kerberos hlídal vstup do podsvětí. Protože si nebyla jistá kamarádovými hudebními schopnostmi, vyzbrojila ho medovými koláči, po nichž se trojhlavec mohl utlouct.

Nejtěžší je začít, pomyslel si a vykročil vstříc temnotě.

Sledovačka


-


Harry pohlédl na Kingsleyho. Vedoucí Bystrozorů dohlíží na mou první sledovačku!

"Perimetr je zajištěn, pane."

Kingsley přikývl. "Chceš, první nebo druhou hlídku?"

Harry zamrkal. "Vy budete hlídat se mnou?" Vyhrkl.

Bystrozor se usmál. "Neznámkuji tě, Harry. Na tomto úkolu budeme plně spolupracovat."

Mladík se začervenal. Kéž bychom byli opravdoví partneři. Ačkoli jeho nadřízený by pravděpodobně neocenil informaci, že se Harry do něj zamiloval.

"První."

"Dobrá volba."Kingsley nějak nasoukal své velké, svalnaté tělo do spacího pytle a brzy už rovnoměrně oddychoval.

Raději mít hlídku rychle za sebou, usoudil Harry, když zíral do tmy.


O několik hodin později, Kingsleym zatřásl, aby ho probudil. "Teď jsem na řadě," zabručel černý bystrozor, jeho spánkem zdrsněný hlas přivodil toužebné pnutí v mladíkových vnitřnostech.

"Stalo se něco?"

"Ne, pane."

Mohutný muž se usmál, stiskl Harryho rameno a zvedl se.

"Říkej mi Kingsley, Harry. Jsme na sledovačce. "

Potter se začervenal. "Dobře."

Kingsley zavrtěl hlavou. "Odpočiň si. Probudím tě za pár hodin. "

Harry se natáhl, ale neusnul. Partnerova přítomnost na druhé straně místnosti mu působila tvrdnutí ve slabinách, proto nakonec celý zoufalý usoudil, že si ho vyhoní, aby se zklidnil.

Vsunul ruku do kalhot, zároveň se snažil být tak tichý jak jen to bylo možné.


Oči zavřené, dech co nejtišší, sevřel pěst kolem péra. Tajnosti kolem honění jej činily ještě žhavější, takže s obtížemi potlačoval sténání.

V duchu si představoval, že ho Kingsley pozoruje, možná dokonce onanuje s ním. Jakou má techniku? Vsadím se, že je obrovský. Nemůžu uvěřit, že to dělám na sledovačce.

"Víš," zapředl Kingsley, "napadá mě, možná bych ti s tím mohl nějak pomoc."

Otevřel oči a vzhlédl vzhůrudo usmívající se tváře. "Ó, Bože."

"Ne," zamumlal bystrozor a sklonil se. "Jsem Kingsley. Je jasné, že ti to budu muset neustále připomínat."


"Ale -"

"Ty to nechceš?" Zeptal se starší muž.

Harry zavrtěl hlavou. "Já! To jen jsme- " Potřásl hlavou, aby si ji pročistil. Kingsleyho impozantní zevnějšek v těsném spacáku byl paralyzující.

"Jsme na sledovačce," řekl konečně, když se vzpamatoval.

Kingsley přitiskl obličej na jeho tvář a jemnými pohyby rtů neslyšně zašeptal.

"Hm. No, o tom--"

Mladík zalapal po dechu, když Kingsley zakroutil jeho bradavkou.

"Co... o tom?"

"I když tě nezkouším, sledoval jsem tvou techniku." Kingsley převalil Harryho na záda a ten zasténal. "A navíc tohle není skutečné sledování."

"Aha." Harry si přitáhl Kingsleyho tvář blíž. "Tak jakou mám... techniku?"

Starší muž se pousmál, zatímco jeho ruce bloudily po Harryho svíjejícím se těle.

"Dozvíš se."


-