čtvrtek 30. června 2011

Já u pramene jsem a žízní hynu;


villon

Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam cestu sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem se minu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněji hrám;
dím "dobrý večer", jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání,
bohatství čekám, ničí nejsem pán;
mám vše, co chci -- nic na čem srdce lpí --,
srdečně přijat, každým odmítán.

K věcem, jichž neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a "labuť černá je jak havran" dí;
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
mně jedno, jsem-li šalbě vepsí dán;
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.

Ó, kníže, každý, kdo to čte nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.

úterý 28. června 2011

Vnímavost Zmijozelů


~ ~

"Ale jak víš, že je ten pravý?" Naléhala Pansy. „Myslím, že píchání s Potterem je jedna věc, ale brát si ho je druhá."

Draco rozvažoval nad odpovědí. Vysmála by se mu, kdyby jí řekl, že se s Harrym cítí chráněný, uznávaný, zbožňovaný. Ach ano, to by Zmijozel nikdy nepřiznal. "Je slavný, bohatý a je mi oddaný. Ušklíbl se. „ A chová se velmi Nebelvírsky. Jsou tak… tradiční. "

„Tak on je ten, kdo trval na svatbě?"

Na jeho kývnutí, se usmála. „No vypadáš úžasně."

„Přirozeně." Draco nachýlil hlavu.

Naklonila se a políbila ho na tvář. „A velmi zamilovaně."

Vzdychl si. Někdy jsou Zmijozelští příliš vnímaví.

pondělí 27. června 2011

Vybráni


Chosen
Autor : Alisanne





-
http://alisanne.insanejournal.com/1390989.html#cutid1              


Sotva přistáli vedle Hagridovy chaty, Severus okamžitě zpozorněl. "Harry--”

Ten mu stiskl ruku. "Je to Hagrid, nemůžeme mu odmítnout pomoc.”

Mohl bych. Přestože se Severus zlobil, nechal se postrkovat směrem k chatě. Aby toho nebylo málo, začalo lít jako z konve. Použil Odpuzující kouzlo.

Na zmatený pohled svého partnera pozvedl obočí. "Už jsi zapomněl, co se stalo, když nás posledně požádal o pomoc?"

Harry se jemně usmál. "Jsem si jistý, že se z toho poučil."

Severus si odfrkl. Ještě měl spálenou kůži, jak uhýbal před 'malým drakem', kterého se Hagridovi podařilo 'zachránit'. "Uvidíme."



Hagridův domov byl beze změn, a poté, co je Hagrid i Tesák uvítáním prakticky zničili, Severus a Harry dostali povolení sednout si.

"Díky, že jste přišli." Hagrid vypadal nervózně.

Severus s podezřením zkoumal místnost, hledal neklamné známky poškození zvířetem.

"Samozřejmě," řekl Harry. "Jak ti můžeme pomoci?"

"Našel jsem nějaká... zvířata, ale nemohou tady zůstat."

Severus připravil svou hůlku pro rychlé omráčení. "Jaká... zvířata?"

"Tihle!" Hagrid, s rozzářeným úsměvem přinesl koš, který položil na stůl.

Oba Harry a Severus, si vyměnili pohled a předklonili se, aby nahlédli dovnitř.

Severus se zamračil. "Kočky a psi?"



"Jsou roztomilí!" Harry vykřikl a sáhl do koše, odkud vytáhl štěně a dvě koťata.

"Opravdu." Severus odvrátil pohled. Odmítal se nechat okouzlit malými stvořeními s velkýma očima. "Proč si je nemůžeš nechat, Rubeusi?"

"No, podívej se na ně." Povzdechl si Hagrid. "Tady by nikdy nepřežila. Fang by jim mohl ublížit a zabít je, i já bych mohl. A mám všelijaká zvířátka tady - "

Severus přikývl. Tohle bylo nebezpečné místo pro všechna křehká zvířata.

"Takže vezmete si je domů?" Hagrid na ně pohlédl nadějí.

Harry, prakticky schovaný pod kroutícími se mláďaty koček a psů, se zazubil. "Jasně!"

Severus zasténal.



"Nemůžeme si je nechat všechny," řekl Severus, když doma dával pozor, aby mláďata nezašlápl. Koťata se snažila šplhat po záclonách a štěňátka se navzájem honila po kuchyni.

"Já vím." Harry zněl politováníhodně. "Už jsem poslal sovu některým lidem."

"Lidem?" Severus tajně vrhl Lepící kouzlo na Lagavulin, když jedno z koťat strčilo do likéru.
"Komu?"

"Luně." Harry si odkašlal. "Ginny."

Severus si odfrkl. "Budu ve své pracovně, dokud náš domov nebude bez koček a psů."

"Můžeme si jedno nechat?" Volal za ním Harry.

"Rozmyslím si to." Severus si potom ve své laboratoři oddechl. Přemýšlel, jak dlouho se bude muset skrývat.



Poté, co uvařil několik lektvarů, cítil se klidnější. Když konečně vzhlédl, spatřil oči, které na něj zíraly zpoza flakonků vzorků. Polekal se a málem upustil svou hůlku.

Oči se přiblížily a proměnily se v černé kotě, které zvědavě pozorovalo Severuse. kotě

"Jak ses sem dostal?" Zabručel a natáhl se pro ně.

Nicméně kotě mělo jiné představy, vyšplhalo nahoru po jeho paži, aby se uvelebilo kolem krku a tiše vrnělo.

Severus si povzdechl, podivně okouzlen. "Když budeš klidný, můžeš zůstat."

Kotě švihlo ocasem na potvrzení dohody

Ušklíbl se. Možná, že kočky a psi mají nějaký smysl.



Poté, co se vynořil ze své laboratoře, Harry se mazlil se štěnětem. "Severusi, můžeme si ho nechat?" Zeptal se. "Je tak přátelský."

Dříve než Severus stačil odpovědět, jeho kotě zamňoukalo, seskočilo z ramena a vrhlo se přes pohovku, aby se přitulilo ke štěněti v Harryho klíně. Pes zakňučel, ale rychle se zklidnil, když se kočka projevila přívětivě, a za chvíli obě zvířata spala.

"Samozřejmě," odpověděl.

"Úžasné! Je hezké, že jsme si každý vybrali mazlíčka." Křenil se Harry.

Severus si odfrkl. Jestli tomu rozuměl, zvířátka si vybrala je, ale neřekl nic, nechal Harryho v zajetí jeho iluze.

-

sobota 25. června 2011

Sýrová aféra




Už několik dní vládlo kouzelnickou společností veliké pobouření. Bleskobrk Rity Holoubkové slavil žně, několik rozhorlených kouzelníků doručilo protestní petici ministru kouzel. Letaxová síť byla zamořena nesnesitelným zápachem a bystrozoři byli jako obvykle v koncích. Nezbylo než na popud ministra povolat odborníka nad vše nejpovolanějšího, mistra lektvarů a bradavického profesora Severuse Snapea, který v mimořádně komplikovaných případech vypomáhal odddělení bystrozorů.
Ten se s precizností sobě vlastní pustil do práce. Nejprve zkoumal chemické složení puchu. Vůbec ho nepřekvapil organický původ. Zaskočila ho však lokalizace zdroje, a sice neznámá mudlovská obec Loštice někde v Merlinem zapomenutém koutě Střední Evropy, kde se vyráběl zajímavý, nelibě páchnoucí sýr, místními nazývaný olomoucké syrečky. Poté, co si pomocí kouzla osvojil zdejší komplikovanou řeč, se v převleku za pracovníka hygienické správy vypravil odhalit hříšníka.
K svému úžasu zjistil, že za zamoření kouzelnické letaxové sítě byl zodpovědný jeho bývalý učitel a emeritní bradavický profesor Horatio Křiklan. To si žádalo bližší průzkum. Že by starý Křik objevil něco nového, co jemu, nejlepšímu mistru elixíru, uniklo. A navíc nechtělo se mu předhodit milovaného učitele hysterické veřejnosti či pijavici Holoubkové, která by ho jistě obvinila z útoku na zdraví spoluobčanů. Tohle nemohl s klidným svědomím udělat, ať už pan profesor způsobil cokoli.
Proto poctil starého pána neočekávanou návštěvou. Křiklan byl evidentně zaskočen Snapeovou přepadovkou, ale Severus se s milým úsměvem vetřel dál. "Dobrý den, Horatio, měl jsem náhodou cestu kolem, a uvědomil jsem si, že jsem tě už dlouhou dobu neviděl, a tak jsem tady." Starý pán si netroufl odporovat, bylo veřejným tajemstvím, že jeho nejlepšího žáka pověřili vyšetřováním záhady zaneřádění letaxové sítě. Bohužel však neměl jeho špionážní zkušenosti, proto mohl jeho host vycítit zřejmou nervozitu, která provázela chování staršího lektvaristy. Ostatně měl k tomu důvod.
Než mohl Snapeovi nabídnout občerstvení, zvonek ohlásil další tentokráte očekávanou návštěvu. Jaké bylo Severusovo překvapení, když za dveřmi spatřil svého milence Harryho Pottera.
"Harry?" užasl. Jestli byl vyšetřující lektvarista překvapen, pak jeho partner vyhlížel na pokraji smrti děsem. "Ehm.... Severusi, co tady děláš?" Nyní musel Snape rychle zvážit další postup, protože dokud šlo jen o starého Křiklana, mohl k celé věci přistupovat profesionálně, ale v okamžiku, kdy pojal podezření, že se na činu podílí i jeho životní partner, bylo třeba postupovat mimořádně opatrně.
Situaci zachránil starší učitel: "Pánové pojďte přeci dál, nebudeme o celé věci diskutovat mezi dveřmi." Těmito slovy pozval oba návštěvníky do obývacího pokoje.
"Myslím, že nám všem pomůže doušek něčeho ostřejšího. Co vám mohu nabídnout? Koňak, whisky nebo naší ohnivou? Či skřítčí víno?" Poté, co je obsloužil, vyzval je: "udělejte si pohodlí přátelé, tahle situace si žádá důkladné vysvětlení," a zatímco jeho hosté pomalu popíjeli alkohol, začal vyprávět.

"Bohužel musím konstatovat, že ani kouzelnické vlohy mě v mém věku neochrání před potížemi, které s sebou nesou přibývající léta. Čím jsem starší, tím hůře snáším některé lektvary. Zjistil jsem, že problém spočívá ve zhoršené adaptaci mého organismu na mléčný cukr. Čirou náhodou, jsem objevil řešení svých nesnází. Jak jistě víš, Severusi, jednou z mých zálib je gurmánský folklor. Naštěstí mí přátelé o tom vědí a v dostatečné míře mě zásobují různými krajovými specialitami. A tak jsem objevil i tuto kulinářskou pozoruhodnost - Olomoucké tvarůžky, kterou mé útroby kupodivu snášely velice dobře. Zkoumal jsem tedy loštickou specialitu a zjistil, že její způsob úpravy laktózy lahodí mému organismu. Jenže zdroj této delikatesy byl pro mne v mém věku obtížně dostupný. Tehdy se u mne jako deus ex machina objevil pan Potter s poněkud ožehavými potížemi. Slovo dalo slovo a začala vzájemná spolupráce." Křiklan se náhle odmlčel, aby osvěžil své hrdlo douškem vody.

V nastalém tichu se Severus tázavě zadíval na Harryho, ten však rozpačitě sklopil zrak. "Víš, v poslední době jsem pozoroval návrat následků Malfoyvy kletby z poslední bitvy," přiznal se Harry. "Bál jsem se, nechtěl jsem, abys to zjistil," pokračoval nejistě.
"To mě považuješ za takového parchanta, který opustí manžela jen proto, že se mu nepostaví. U Merlinových vousů, Harry, vždyť i léčitelé od Svatého Munga měli problém vyléčit tu kletbu," hněval se Snape. Mladík stále studoval pestrý vzor koberce, ale pak si dodal odvahu:
"Ne, Severusi. Nikdy jsem si o tobě nemyslel nic špatného. Jen jsem...," zadrhl se, "prosím, pochop mě, bylo to tak těžké ..." "Ne, nechápu! V první řadě jsi měl přijít za mnou!" zlobil se Snape. "Asi bych to udělal, kdybych v té době nenarazil na pana profesora. Svěřil se mi se svými potížemi, jak je pro něj nesnadné obstarat si Olomoucké syrečky v dostatečném množství pro svůj výzkum,"vysvětloval mladík. "Uzavřeli jsme dohodu, já zajistím suroviny a on mi pomůže s následky kletby. Vím, že jsem ti měl o tom říci, ale když jsem pozoroval, jak roste má síla a výkonnost, nechtěl jsem ohrozit profesorův zdařilý výzkum."
"Milý kolego, nehněvejte se na svého přítele," vložil se do sporu Křiklan, "vždyť pomáhá na svět dobré věci, nové složení lektvarů ulehčí mnoha lidem." Snape se na něj zkoumavě podíval a v duchu uvažoval: "Horatio má pravdu, na to, aby se závěry vyrukoval, je ještě brzo. A navíc vzhledem k cenové dostupnosti suroviny a jejím zázračným účinkům na lidský organizmus bude nutné postupovat velice opatrně. Tohle přece nemůže sdělit veřejnosti, vždyť by se na tvarůžky vrhli a všechen výzkum znehodnotili. Kdo by to byl řekl, takový nevábný sýr a takový potenciál."
"Dobře," vyrukoval s řešením, "Protože je potřeba vyhnout se nežádoucí publicitě, svou zprávu pro ministra upravím tak, aby vše vyznělo jako nehoda způsobená náhodným sledem okolností. Za Harryho vyléčení vám velice děkuji, ale chtěl bych vás požádat o seznámení s výzkumem a o možnost jeho využití k dalšímu experimentování. Nebojte se, nepřipravím vás o zasloužený úspěch." Proti tomuto návrhu starší lektvarista nic nenamítal. Byl si vědom, že ho Severus ochránil před mnoha problémy.
A tak skončila Velká sýrová aféra. Snape uzavřel své vyšetřování se závěrem, jaký přislíbil. Zároveň zpřísnil podmínky dovozu loštické pochoutky, aby na jejich trojici už nikdy nepadlo podezření. Harry po sýrové dietě prospíval na těle i na duchu, takže svému milenci činil jen radost a potěšení. Profesor Křiklan po roce bádání publikoval výsledky svého výzkumu, čímž došel světové slávy.
V neposlední řadě byli spokojeni i zaměstnanci Loštické továrny, protože se překvapivě zvedl obrat její výroby a v době světové hospodářské krize si výrazně finančně polepšili.
Konec

Záludný Nebelvír


-
http://alisanne.insanejournal.com/1112504.html
Další perlička od Alisanne.
-
 Sotva uslyšel otvírající dveře, rychle vypnul televizi, takže Severus ho našel hluboce ponořeného do knihy. "Severusi! Neslyšel jsem tě přijít. "

"Opravdu." Severus se posadil vedle Harryho. "Díval ses na televizi?"

Harry předstíral neznalost. "Hmm?"

"Je mudlovské mistrovství světa ve fotbale."

Nebelvír zamrkal. "Co je to fotbal?"

Severus se ušklíbl. "Legrační, domníval jsem se, že jsi fanoušek.  Potom snad bude mít zájem o lísky někdo jiný..."

S rozšířenýma očima Harry odhodil knihu a sedl si obkročmo Severusovi na klín.
"Ne! To není nutné." Povzdechl si. "Jak to víš?"

Severus se zasmál. "Nikdy se nepokoušej obalamutit Zmijozela."

Gleti - Bratření bystrozorů




Gleti - Bratření bystrozorů - obrázek
Auror Fraternization
{http://alisanne.insanejournal.com/1156798.html
{
{ 
„Takže vy jste se rozhodl přidat k bystrozorům?“ zeptal se Kingsley a naklonil se dopředu.
„Ano, pane,“ přikývl Harry.
„Proč?“
Harry se zhluboka nadechl. „Chtěl bych pomoci při obnově kouzelnického světa a učinit ho bezpečný pro všechny.“
„To je všechno?“ vyzvídal Kingsley.  
„Hm, také je to opravdu skvělá práce,“ začervenal se Harry.
„To je pravda. Bude z vás dobrý bystrozor,“ usmál se Kingsley.
„Děkuji vám, pane.“
Je tu ještě jedna …věc. Máme mnoho uchazečů, proto pokud chcete mít jistotu, že budete přijat…“  
„Pane?“
Kingsley se uchechtl. „Budete muset se mnou vyspat.“
Harry zbledl. „Ehm…“
Myslel jsem, že jste rozhodnutý stát se bystrozorem?“ Kingsley se pousmál. „Často musíme dělat… neortodoxní věci.“
~ ~
Harry zavrtěl hlavou. „Nemohu to udělat, pane.“
Kingsley pozvedl obočí. „A to proč?“
Hm, nebylo by to správné.“ Harry napřímil ramena. „Myslím, že to risknu a podám si žádost, jako každý jiný. Nepotřebuji zaručené místo, chci jen možnost to zkusit.“
Kingsley pomalu přikývl a poznamenal si něco na pergamen před sebou. „Výborně. A to byl poslední test, Pottere. Jste přijat.“
Harry zamrkal. „Ale…“
Bystrozoři musí být schopni učinit obtížná rozhodnutí,“ vysvětlil Kingsley. „Nikdo není neúplatný, ale my děláme vše, co je v našich silách, abychom se zbavili nejhorších.“
~ ~
Po složení přísahy se vrátili do Kingsleyho kanceláře. „Gratuluju,“ řekl Kingsley.
Díky, pane.“ Harry se usmál. „Hm, o tom, co jsme nakousli dříve…“
Kingsley zvedl ruku. „Uklidni se, Harry. Šlo jen o součást celého procesu.“
Prosím, pane, nechte mě domluvit.“
Kingsley si zkřížil ruce a přikývl.
Bylo pro mě obtížné odmítnout, protože se mi líbíte.“ Harry se začervenal. Byl jsem… v pokušení.“
Kingsley se usmál. „Já vím. Děláme si důkladné profily o našich rekrutech, Harry. Věděl jsem přesně, jak těžké to pro tebe bylo.“
„Aha.“
„Takže večeře?“ zeptal se Kingsley s úsměvem.
„Pane?“
„Neexistuje žádné pravidlo zakazující bratříčkování bystrozorů,“ zapředl Kingsley.  
Hary se usmál. „Skvělé!“
{{{

sobota 18. června 2011

Perseidy



Nechtělo se mu. Domníval se, že je to příšerný nápad. Přestože byla vlahá letní noc, ozářená jasným srpkem měsíce. Obával se nachlazení, ale ona si to takto přála. „Pojď, bude to zábava,“ a táhla ho do zahrady, kde pro ně přichystala deku. Jejich dům za městem jim poskytoval dostatek soukromí, a tak ji přes tmu a stíny následoval.

Poté, co se usadili, ho upozornila. „Už to začíná.“ Jasná světla začala v pruzích pršet noční oblohou. „Chtěla jsi pozorovat meteorický roj," zamumlal a pohlédl jí do očí, v nichž se jako v zrcadle odráželo oslnivé divadlo.
 

pátek 17. června 2011

Estela

Už je to víc než hodinu a Estela nikde. Minutová ručička stále dokola opakuje svůj plíživý pochod a má obava roste a sílí s každým ukončeným okruhem. (cyklem)

Zpočátku jsem se pokoušela nějak zaměstnat. Ale několikrát jsem se přistihla, že stojím
a zírám před sebe a nevím kam jdu a pro co…. Jen koukám. Vzdala jsem to a stočená
do klubíčka se nechávám drtit svou úzkostí,

Věděla jsem, že tato chvíle přijde, věděla jsem to od našeho předposledního rozhovoru
s Andrejem. Snažila jsem se na ni připravit. Můžete si však sebevíc opakovat: „Musíš být silná, dopadne to dobře,“ stejně tváří v tvář cítíte zbytečnost a prázdnost těchto slov.

A tak se choulím do sebe a mučím se vzpomínkami.
Tehdy jsme s Alicí zapíjely žal nad jejím výbuchem u zkoušky. V lokále bylo narváno jen
u našeho stolu dvě volná místa. divná náhoda. Sedli si k nám, Andrej a jeho kamarád Toby.
A náš splín rozpustili žertem a alkoholem. Dušička se ve mně tetelila. Dva nejkrásnější kluci široko daleko . Dlouhé husté vlnité vlasy, hluboké oči, vysoká ramenatá postava. Na ústech šprým a v duši lehkost.

Po zavíračce mi Andy pomohl značně opilou Alicí dostat na podnájem. A zůstal až do rána. Myslela jsem, že už ho neuvidím. Ale pozítří se ozval a pozval mě do kina. Pak už to šlo rychle. Za měsíc jsem se k němu nastěhovala, do půl roku otěhotněla. Týden po státnicích jsem rodila. Profesoři měli strach, abych se jim nerozsypala už na zkouškách.

Byla jsem šťastná. Jediným stínem či stínkem zůstávala Andrejova tajuplnost. Často zmizel na několik dní a nečekaně se vracel. Neříkal kam, proč. Místo odpovědi na mé otázky mě objal a políbil, prý nedělej si starosti, všechno dobře dopadne. A tak jsem se časem přestala ptát, jen čekala na jeho návraty. A obavy jsem zaháněla nákupy, peněz jsme měli víc než dost.

S narozením Estely se vše změnilo k lepšímu. Pravda jen na rok. Jeden celý rok se vracel domů s železnou pravidelností. Estela, uměl vybrat jméno, neobvyklé a tajuplné. Líbil se mi jeho nezvyklý zvuk,
Prvních několik měsíců bylo velmi rušných. Dveře se u nás netrhly. Jak procesí k nám chodili jeho přátelé, muži i ženy. Všichni dlouhovlasí, urostlí, krásní Všichni dychtiví a nadšení
z Andrejovi krásné dcerky. Zaráželi mě svou klidnou povznesenou radostí. Byli zdvořilí ale odtažití. Měla jsem pocit pátého kola u vozu, cizinec ve vlastním domě. Časem jsem si zvykla.
Celý první rok Stelina života se Andrej denně vracel domů. Pak nastal zlom. Pár dnů po jejích prvních narozeninách zmizel na pět dní. Byla jsem šílená strachem. Jen jeho kámoš Toby se ozval, zda mi nic nechybí.
Tak to šlo celý další rok. Andrej mizel a opět se vracel. Už ne s úsměvem na rtech, ale
se smutkem v očích, tíhou v srdci a bez slova vysvětlení.
Pak přišel ten osudný večer.
Dlouho seděl za kuchyňským stolem, zíral prázdně před sebe a zapaloval jednu cigaretu
od druhé. On, který byl sváteční kuřák. Nevzpomínám si, že bych ho viděla v takovém stavu.
Když jsem si k němu přisedla, spustil. A to, co říkal, znělo neuvěřitelně a nesmyslně.
Není člověk. Jeho rasa, podobná lidem žije tady s námi po staletí. Vlastně lidé je znají a říkají jim elfové. Tedy v pohádkách, ale ty pohádky mají reálný základ. Jsou nesmrtelní, ale nikoli nezranitelní. Naneštěstí smrtelným zraněním mohou podlehnout. Lidské války způsobily,
že jich hodně zahynulo. Bohužel během věků jeho rasa ztratila schopnost přivádět na svět nové životy. Poslední čistě elfské děti se narodily před více než tisícem lidských let.
Zkouší to tedy s lidskými ženami. Ale ani to není snadné. Stela je první dítě za posledních padesát let. Proto ten poprask při jejím narození. Estel v jejich řeči znamená naděje, naděje
na nový život pro jeho lid. Doufal, že s námi zůstane, dokud naše dcera nevyroste. Jenže něco zlého se přihodilo jeho lidem, nemůže mi to prozradit, bude lépe, když to nebudu vědět. Musí za svými a vůbec neví, kdy se vrátí a jestli se vrátí. Snažil se nás zaopatřit, byt je přepsaný
na mě. v bance mi zřídil konto. Už se však na něj nemám vázat a mám si zařídit nový život.
Ani jsem nezpozorovala, kdy odešel. Teď jsem pro změnu já seděla a tupě zírala
na umakartovou desku stolu, ochromená nesmyslností celé situace-

Když máte malé dítě, musíte se vrátit do reality. Musíte mu dát jíst, starat se o něj, věnovat
se mu. A to je dobře, protože bolest pomalu slábne . I když prvních několik měsíců bylo hodně těžkých, hlavně v noci. Časem jsem si zvykla. Nastoupila jsem do práce. Chtěla jsem přijít na jiné myšlenky. Doma mi vše připomínalo Andreje. Také jsem toužila po pocitu nezávislosti. Připadalo mi, že když žiji z jeho peněz, musím být tomu syčákovi vděčná. Úplné soběstačnosti jsem nedosáhla, ostatně jako většina osamělých matek.
Noční prázdnotu jsem se pokoušela zahnat jinými náručemi, jenže ta naprostá odevzdanost
už nikdy nenastala, dalším mužům jsem se nedokázala tak otevřít jak Andrejovi. A tak jeden po druhém odcházeli hledat vřelejší společnost. Časem jsem si zvykla na studenou postel, kterou si musím zahřát sama. Flanelové pyžamo a teplé ponožky pomohly.
A Estela.? Co říci, normální hezké chytré děvče. Občas zlobila, většinou byla hodná. Neustále v jednom kole škola, kroužky. Ze základky nepozorovaně přešla na gympl.

Náš život se ustálil ve stojaté všednosti. Jen my se měnily. Ona dospívala, já jsem stárla.

A pak… Před týdnem se Andrej vrátil. Zazvonil. Stáli jsme proti sobě. On vypadal jak Estelin starší bratr, já jak jeho matka.
Nikdy jsem Estele nic neřekla o jejím otci, o jejím původu. Teď ji to přišel říci on. Chtěl ji seznámit se svými lidmi a nabídnout jí všechny jejich možnosti. Nesmrtelnost. Prý záleží jen na ni, jaký život si vybere. Ona sama se má rozhodnout, zda bude elf či člověk. Ale než se rozhodne, vezme ji k svému lidu, aby ho poznala.
To bylo před týdnem. Dnes se měla vrátit. Už dvě hodiny tu měla být. A tak čekám. Vím, že ji nemohu nabídnout nic výjimečného, jen všední život. Vím to. A přesto čekám až se vrátí má Naděje.

středa 15. června 2011

Mission impossible



>
> Harry se slzami v očích naposledy podíval na bezvládné
> tělo svého profesora a spolu s přáteli rychle
> opustil Chroptící chýši. Spěchal, aby si mohl
> prohlédnout odkázané vzpomínky.
>
> Proto vůbec nezaznamenal podezřelé zvuky vycházející
> z opuštěné místnosti. Ostatně byl by značně
> překvapen. Ikdyž žil v kouzelnickém světě sedm
> let, něco takového ještě neviděl. Uprostřed
> místnosti se prapodivně roztetelil vzduch (asi jako
> za tropického dne nad přehřátou vozovkou), následně
> se rozestoupil a novým otvorem sem proniklo několik
> neobvykle vyhlížejících ženštin, následovaných
> pajdavcem o holi s otlučeným kufříkem v ruce.
>
> „Pospěšte, sestry!“ Zavelela jedna z podezřelých
> a vrhla se k nehybnému učitelovu tělu. „Nemáme
> moc času a vy, doktore, honem do práce!“ „Co
> si jako myslíte, že tady mám dělat? Nejsem Kristus,
> abych oživoval mrtvé!“ nepříjemně odsekl oslovený
> lékař. „Jen si moc nevyskakujte, nebo toho svého
> Wilsona už v životě neuvidíte, House!“ zavrčela
> na něj Styx. Naštvanému doktorovi nezbylo než
> konkurovat bohu a pustit se do díla. Nejprve bodl
> Severusovi koňskou injekci adrenalinu, následně
> zahájil masáž srdce. „Potřebuji, abyste mu jedna
> dávala dýchání z úst do úst,“ zasyčel na
> své únoskyně. „Já.., já, ...já, ... já.........“
> předháněly jedna druhou, ale první byla u rtů
> božského mága Gleti. Bohužel, dříve než se
> k nim mohla přisát a splynout se svým idolem, byla
> hrubě odstrčená Styx. „Už jsem ti jednou říkala,
> že je můj,“ vyštěkla na ni. Jen jsem chtěla
> pomoct,“ pípla bojácně novicka.
>
> Netrvalo dlouho a společné úsilí uneseného doktora
> House a sester snapeofilek přineslo ovoce a jejich
> miláček otevřel své nádherné onyxové oči.
> “Styx......“ zachrčel. „Mlč! Nesmíš se namáhat!“
> Odvětila přísně, ale v očích se jí leskly slzy.
> Podařilo se, její Severus obživl. Teď jen aplikovat
> protijed na Naginiho kousnutí, ošetřit hroznou
> krvácející ránu a dopravit zbožňovaného do
> bezpečí Orlího hnízda. Do její postele s nebesy
> a tam o něho pečovat tělem i duší.
>
> Gleti

neděle 12. června 2011

Cestou run

The Road to Rune
Autor : Alisanne
Překlad : Gleti

 Je tu další z krátkých povídek napsaných Alisanne.
Mě osobně se povídka moc líbila a tak doufám, že potěší i vás.
Originál najdete na adrese : http://alisanne.insanejournal.com/1374052.html#cutid1
-
-

Cestou  run           


Severus s povzdechem pohlédl na runové kameny na svém stole. Každému, kdo by se spoléhal na runové či jakékoli jiné věštby, by vyhuboval.
Avšak jeho pohrdání proroctvími neznamenalo, že by nemohl používat Věštecké teorie.
Když zkoumal runy:.... Tragédie ...války ... spor ... bolest... Odfrkl nahlas. Řekněte mi něco, co nevím.

"Tonksová je těhotná," ozval se hlas ze tmy.

Severus vytáhl hůlku. "Ukaž se!"

Remus vystoupil ze stínu. "Chtěl jsem, abys to slyšel ode mě."

Severus se ušklíbl. "Rozumím. Své jsi řekl."
"Severusi -" povzdechl si Remus.

"Vypadni." Zřejmě runy mluvily hlavně o mém osobním životě.



 "Nejsem otec."

Severus bezděčně pohlédl na kameny, které se samy přeskupily do nového vzoru: Pravda ... upřímnost ... ...starostlivost: "Čí je to?" Zeptal se, aniž sklonil hůlku.

"Moodyho." Remus pokrčil rameny. "Potřebovala manžela, nu, a my se nemůžeme vzít."

Severus náhle odložil hůlku. Neptal jsem se. "Samozřejmě. Svatá pravda. Riskoval jsi svým příchodem."

"Je to důležité." Remus přistoupil blíž. "Navíc, viděl jsem Harryho. Je v pohybu."

Severus přikývl. "Jsem si vědom ...."

"Události spějí k rozuzlení, Severusi." Remus polkl. "Jaký máš plán na přežití?"

Téměř se zasmál. "Kdo říká, že ho mám?"



 "Musíš ho mít!" Remus byl v mžiku vedle něj, tvářil se vážně. "Musíme přežít, Severusi."

"A proč to?" Severus viděl, že runy se znovu pohnuly, ale ignoroval je. "Albus ho neměl."

"Severusi -" Remus se dotkl jeho ramene.

"To nemůže skončit dobře," zašeptal Severus. "Já... Temný Pán mě zabije."

"Pak by ses měl připravit!"

"Jak?" Zamumlal Severus. A proč?

Remus ho divoce popadl za ramena a zatřásl s ním. "Sakra, Severusi -"

Polibek byl náhlý a naléhavý. Severus téměř zasténal zklamáním, když bylo po všem. Remus se usmál. "Plán na přežití, Severusi," zašeptal a zmizel zpět ve stínu.
"Dobře"  Uvidíme.



 : Dej si pozor na nebezpečí....: radily runy příští večer. Severus obrátil oči v sloup. To bych předpověděl i bez kamenů. Potter je tady.

Bez přemýšlení si vzal poslední protijed ze série lektvarů, které si přichystal pro případ Naginiho útoku.
Pak si runy a několik dalších vzácných předmětů strčil do kapsy a opustil svou kancelář.

O několik hodin později ležel krvácející Severus v Chroptící Chýši. Poté, co nechal Pottera odejít, se posadil. Pohlédl na runové kameny, které mu vklouzly do dlaně: Běžet ... prchnout...
Udělal tak.



Severus dorazil k neznámému domku.

"Zvládnuls to," řekl Remus. Na rukách držel dítě.

"Jak vidíš." Po válce se Severus skrýval, dokud mu runy neporadily: Naděje: Když dorazil Remusův patron, Severus se rozhodl.
Vlkodlak se usmál. "Seznam se s Teddym. Dora - no, myslím, že jsi slyšel."

Severus přikývl, seznam padlých měl pročtený . "Upřímnou  ... soustrast."

"Díky."

K jeho překvapení se na něj dítě usmálo.

Naděje skutečně. Severus mu úsměv oplatil.

"Severusi, já -" Remus se rozkašlal. "Doufám, že máš v plánu zůstat. Já... chyběl jsi mi. "

Unavený ze samoty přikývl. "Já...myslím, že ano."
Možná na těch runách něco je.
-